Chci mluvit o rakovině

26. července 2007 | Michaela Matuštíková, Vlasta | Ostatní

„Když vám řeknou, že máte rakovinu, nesevře vás hned strach o život. Dochází vám jen, o co přicházíte právě teď - nemůžu do práce, nestihnu dovolenou...“ Tak popisují začátky boje s rakovinou prsu ženy, které ji znají. Ve vyprávění pacientek se až příliš často opakuje stejný začátek. Lékaři pacientku uklidňují, že to nic není, že je zdravá, že se nic neděje, že ji budou sledovat. Až dojde ke zbytečnému prodlení.

Operujte mě tady
Příběh paní Evy není výjimkou. Přišla do okresní nemocnice na gynekologii s malou zatvrdlinkou v prsu. Ale nikdo ji neposlal na mamograf. Poslali ji na chirurgii, histologický rozbor byl negativní, tak řekli, že jí nic není. Jenže zatvrdlinka zůstávala, po dvou letech už byla dost bolestivá. Přesto lékař řekl: „Paní, mamograf není pro vás...“ Až se náhodou a vlastním úsilím dostala na mamografické vyšetření v Praze. Okamžitě bylo jasné, že stav paní Evy je vážný. „Proto dnes navádím každou ženskou, aby se nenechala odbýt. Ať se ptá, aby se dozvěděla o svých šancích a o léčení co nejvíc,“ říká Eva. Po zkušenostech z okresu měla jedinou prosbu: „Operujte mě tady.“
Eva žije na vesnici. Snažila se své problémy ututlat, jenže stejně se všechno „roznese“. V práci se jí podařilo utajit, čím prochází. Po návratu z nemocnice si dokonce vytvořila svou první náhradu odoperovaného prsu a uspořádala oslavu svých padesátin. Ale pak musela do invalidního důchodu a stejně se všechno provalilo.
Bez internetu jen těžce získávala informace a hledala spřízněné duše. Na chemoterapii jezdila vlakem, ráno tam, večer nazpět. „Věděla jsem, že musím vydržet, a strašně jsem chtěla.“ Bojovala statečně, přestože manžel od ní v nejtěžší době odešel. „Šel ke zdravé ženě. S tím jsem se vyrovnávala jen těžko. Styděla jsem se za všechno, skoro jsem nechodila ven... Pomohly mi dcery a pak mě kolegyně přemluvila, abych se s ní přihlásila na kurz ovládání mysli. To mě tehdy nastartovalo,“ vzpomíná Eva na své nejtěžší týdny v životě.
V čekárně onkologické ambulance se od pacientky dozvěděla o sdružení ALEN. Tehdy zoufale a marně sháněla epitézu, tedy náhradu prsu. Najednou tu byla pomoc. Skutečně nejen sehnala epitézu a správné prádlo, ale navíc našla kamarádky.

Přítelkyně je osvobození
To Daniela Kelišová, dnes předsedkyně sdružení ALEN, nic netajila. Ani před syny, samozřejmě ani před manželem. „Můj muž byl statečný, moje velká opora,“ říká soucitně a pak se smíchem dodává: „Když jsem byla nemocná, převzal některé mé práce a už mu zůstaly.“ Neskrývala se ani před okolím. Bydlí sice v Praze, ale ve čtvrti, kde se všichni znají. „Funguje to u nás jako na vesnici,“ usmívá se. „Řekla jsem, co mi je, a najednou jsem se začala dozvídat, že ta ji má taky a další... Mohly jsme o tom mluvit, bylo to osvobozující.“
Nemoc totiž přináší mnoho potíží, které by člověk nečekal, a je velice důležité mít někoho, s kým se dá o všem mluvit. Pacientky se shodují, že někdy ani zdravotnický personál nemá dost informací. Při ablaci prsu často lékaři vyberou i uzliny v podpaží a o ruku se pak musí hodně pečovat - pravidelně cvičit a chodit na speciální lymfomasáže. Hrozí nebezpečí lymfedému, otoku, který je v případě špatné léčby nevratný.
Ale jsou i další problémy, zdaleka ne nicotné. Třeba kde koupit dobré prádlo a epitézu. To už je jednodušší sehnat dobrou paruku, když po chemoterapii vypadají vlasy. Je důležité mít možnost konzultovat s jinými, co s tělem dělá chemoterapie. Na to lékaři pacienta často nepřipraví.
„Rakovina je nemoc nejen těla, ale i duše. Dovede člověka ke změně myšlení. Ale někdo může zatrpknout nebo všechno vzdát, pokud nemá kontakt s jiným, který už celou anabázi přežil,“ říká Daniela. Právě ona měla veliké štěstí na moudrou a vlídnou lékařku.
„Vždycky mi pomohla a poradila, chápala, že pacient může být vystrašený. Říkávala: »Moji pacienti musejí být v pohodě. Proto jsou jejich problémy i moje.«“

Když přežily ony, proč ne já?
Jak zrádné je podlehnout řečem poloinformovaných pacientek v čekárně u lékaře, ví velmi dobře Milena. „Vrátila jsem se od doktora úplně zničená. V čekárně jsem poslouchala samé hrůzy. Manžel se zlobil: »Já tě tady dávám měsíce dohromady a pak stačí jedna taková čekárna...« Příště už bude chodit se mnou,“ vypráví.
Milenina maminka zemřela rok poté, co jí lékaři odoperovali prs. Bylo jí čtyřicet sedm, Milena měla právě po svatbě. Od té doby jí maminka moc chybí. Proto Milena chodila na pravidelné kontroly.
Pak si sama objevila malou bulku... „Nebyla jsem v nemocnici dvacet čtyři let. Od narození mladšího syna. Měl to být malý zákrok, jen vyndat cystu. Na podzim jsme s manželem plánovali dlouhou cestu...“
Po operaci přišli Mileně říct, že nález je pozitivní.
Naplánovali jí onkologickou léčbu. Nejprve chemoterapii, pak ozařování. Ani ona netušila, že jí po chemoterapii bude tak zle. „Je to nepopsatelný stav, kdy je vám špatně a nemůžete nic - ani spát, ani číst, ani koukat na televizi, nic. Pak stav postupně ustupuje, a když je člověku konečně dobře, je čas na další dávku,“ vysvětluje Milena. Teď se pere s ozařováním a pořád čeká, až už nebude slabá a unavená. Tak ráda by se vrátila do práce.
Přiznává, že jí dost pomohlo, když měla s kým o nemoci promluvit. Sdružení ALEN znala totiž už několik let. Připravovala se svým mužem pro jeho členky zájezdy, to je jejich velký koníček. „Znaly jsme se léta, ale o nemoci jsme se nikdy nebavily. Brala jsem je jako zdravé holky, prima partu.
Nejspíš i to mi hodně pomohlo, když jsem se dozvěděla svou diagnózu. Ony to přežily, tak proč bych neměla já?“

Na to jste mladá
Znáte reklamu, kde mladý tatínek konejší řvoucí mimino a hlas v pozadí mu radí: „Pošlete svou ženu na vyšetření prsu včas.“?
Dotkne se také lékařů? Často bývá problém je přesvědčit, aby poslali na mamograf ženu, které není padesát. Táňa o tom ví své. Tím, že jí doktoři říkali: „Na to jste mladá,“ ztratila spoustu času. Pak musela absolvovat ablaci prsu. Není to tak dlouho, co oslavila třicáté narozeniny, a doma má maličké dítě - jako v té reklamě. Ona se k němu mohla vrátit jen díky své zarputilosti.
Tániny problémy s prsem začaly už v těhotenství a stále se zhoršovaly. Lékaři ji ujišťovali, že to bude běžná cysta. V těhotenství a posléze ani při kojení ji nikdo nechtěl na mamograf poslat. „Moje gynekoložka tvrdila, že v mém věku a při kojení rakovina nehrozí. Naštěstí jsem se nenechala odbýt a šla k praktické lékařce. Upřímně se zhrozila a hned mi napsala doporučení na vyšetření,“ vzpomíná Táňa. Ze dne na den musela přestat kojit. Konejšila plačící dítě, snažila se mu vnutit odmítaný dudlík, stahovala si prsa, aby zastavila laktaci, ale zatím si pro únavu nepřipustila, jak je to s ní vážné.
Její léčba začala chemoterapií, nádor, v kojícím prsu dobře živený, byl velký, musel se zmenšit, opouzdřit, aby se mohla provést ablace prsu. „Musela jsem se rozloučit s vlasy, začnou vypadávat záhy po zahájení chemoterapie. A mě po operaci čekala další chemoterapie a ozařování.“
Kvůli nemoci zažívá úplně jinou mateřskou než ostatní maminky. Naštěstí našla pomoc u své tety, která se o miminko ráda a skvěle starala, velikou oporou je jí i manžel. Jako zdravotník dokázal mnoho věcí pochopit a taky pomoci.
O své nemoci řekla jen několika kamarádkám. „Pokud si pořídíte padnoucí paruku, nikdo na vás nepozná, co máte za sebou a bohužel i před sebou, protože tahle nemoc nikdy nekončí. A sebelítost nikomu nepomůže,“ tvrdí Táňa.

Odborníci hledají pomoc
Lék proti rakovině zatím neexistuje. Odborníci však nabízejí doplněk stravy, jehož jádrem úspěchu je látka ether-fosfolipid PNAE, která, jak jednoznačně prokázaly laboratorní testy, poškozuje membrány nádorových buněk a působí jejich rozpad. Nesmírně důležité přitom je, že neohrožuje zdravé buňky. V nich je totiž přítomen enzym, který tyto ether-fosfolipidy štěpí a využívá je jako důležitý stavební materiál pro hojení a regeneraci. Jak uvádí MUDr. Jindřich Šimurda, odborný lékař pro choroby vnitřní, balneologii, fyziatrii a léčebnou rehabilitaci: „Sice je zatím těžké vědecky zhodnotit účinnost tohoto přípravku, protože ještě nemáme vyzkoumané všechny fyziologické pochody ovlivňující bujení buněk, ale moje praktická zkušenost s ním potvrzuje, že účinný je.“

Sdružení ALEN
ALEN je neziskové občanské sdružení žen postižených rakovinou prsu. Klub pomáhá všem ženám po operaci prsu. Všechny členky věří, že i s touto nemocí se dá žít kvalitní život plný radosti a bohatých aktivit. Činnost sdružení přispívá ke zlepšení psychického i fyzického zdravotního stavu, k rychlejšímu pochopení a smíření s nemocí, k začlenění do života. Proto ALEN pořádá rekondiční a rehabilitační pobyty, kurzy cvičení a plavání, vycházky do přírody, víkendové akce za zdravím, setkání doplněné lékařskými přednáškami a další akce.
Kontakt najdete na stránkách centrum.amadeus-nmc.cz/alen

Karma: 236 palců. Dát palec!

Vytisknout