KRÁSA ŽIVOTA
18. května 2008 | Darča a Lucca | Příběhy
Když skončíte s léčbou a nebudete si jistí kam přesně patříte, nezoufejte. Začínáte přece normální život, který budete považovat za svůj. Třeba bude i lepší. Otevřou se před Vámi nové a nové dveře, nechcete přece stále stát za těmi zavřenými!
Ted je to váš život, život kde jsou kamarádi, lásky, kde je smích a radostné chvíle. Najednou vidíte tu krásu. Zdá se Vám, že i ten vzduch, co dýcháte je lepší a ceníte si ho snad 1000krát víc. Každá chvíle je jedinečná. Napadne Vás, že okamžik, který prožíváte už vám nemusel být souzený, tak si ho vážíte jako by to byl ten největší poklad. Jste tady a můžete si užívat tu krásu, krásu života, přátelství, lásky a štěstí. Nikdy mě nenapadlo, že tyhle chvíle si člověka tak obohatí, že má chuť létat i když nemůže pořádně chodit. Nejvíc dělá psychika, cítíte se konečně svobodně a fajn. Našli jste sami sebe.
Získáváte sebevědomí Uvědomíte si ,že nejste v ničem horší než ti,co si nikdy takovou nemocí neprošli. Vždyť v určitých chvílích jste na tom i lépe. Líbí se Vám věci, které Vás předtím vůbec nezajímaly. Najednou máte pocit si dokazovat, že to zvládnete. I když je to pro Vás obtížné. Každá menší pochvala na Váš účet posiluje sebevědomí. Jdete ven a sedíte na houpačce, kolem les a nikdy by Vás nenapadlo, že Vás to bude bavit. Jen tam mlčky sedět a pozorovat, jak život běží, zatímco Vám se trošku zastavil v nemocnici. Dokážete si víc vážit života a prožívat chvíle intenzivněji. Cítíte tu krásu. Pozastavíte se nad tím, jak voní chvíle s přáteli, jak voní láska, jak voní třeba i ten obyčejný večer, kdy svítí hvězdy na Vy víte, že můžete stát s hlavou zvednutou a koukat na ně. Kráčíte po ulici a je Vám úplně jedno, kolik lidí na Vás kouká. Všechny ty drby a nekonečné dohady v okolí. Je to fuk. Jen se pousmějete a jdete dál. S hlavou hrdě vztyčenou, jako by jste vyhráli ten největší maratón. Nemoc mi dala určitý nadhled a možnost přehodnotit svůj žebříček hodnot.
Co je opravdu důležité a co se jen tak tváří? Už to poznám. Zapomínám na probdělé noci, které jsem probrečela do polštáře nad nespravedlností světa. Už si nepokládám otázku: "Proč já?" Spíš si říkám: "Konečně došla řada i na mě." Nespím kvůli krásným zážitkům, kterých se nemůžu nabažit! Ne kvůli vzpomínkám na nemocnici a spoustu léků. Když přijdou špatné myšlenky, uvědomím si, že mám kolem sebe lidi, kteří za mnou stojí. Poznala jsem díky ní své pravé přátele i spoustu nových skvělých lidí, kteří mi neváhali pomoct. Nechápu sebevrahy, kteří si dobrovolně berou život, když lidi, kteří chtějí žít umírají.
Teď už se chci na svět dívat jen optimisticky.Chci už zažívat jen pocity, kdy mám chuť se rozběhnout a pořád se smát. Usínat s úsměvem na rtech a budit se do dne, který bude normální. Který bude fajn. Vím, že i když jsem o hodně přišla, získala jsem. Věřím, že budu zdravá a šťastná! Nejsem bláhová, proč? Vždyť přece být tady je tak krásné a k nezaplacení.
Karma: 765 palců. Dát palec!
Vytisknout
[
1]
ivana, 22. května 2008 | 22:57
Holky hodně a hodně zdraví,štěstí,lásky a krásných zážitků!Vždyť žít je tak krásné!M+i.
[
2]
Hanka z Prahy, 26. května 2008 | 14:04
Ahoj krásky!
Už se moc těším, až ostatní uvidí, jak vám to slušelo. A hlavně až si přečtou, co v sobě nosíte za poklady. Jste krásné bytosti, zvenku i zevnitř!
[
3]
Hypotékař,
mail, 3. června 2008 | 23:36
Nemyslím si, že si člověk dokáž epořádně vážit života. Je to skoro nemožné. Časem se všechno moc automatizuje :-(
[
4]
ivana, 2. července 2008 | 17:30
Fotky jsou nádherné.Holky jsou SUPER!
[
5]
Mirka,
mail, 2. července 2008 | 19:26
Zdravím děvčata, dnes jsem si přečetla vše ve Vlastně, vím, co obnáší rakovina, mám takto nemocného syna -od jeho dvou let, nyní je mu 2O let. Je jiný, než ostatní, má úplně jiný názor, pohled na život.
[
6]
Z,
mail, 17. prosince 2009 | 20:28
Krásný text, vaše radosti plně chápu, gratuluji k vašemu životnímu postoji a přeju hodně úspěchů!
Ráda bych zareagovala na váš názor, cituji "Nechápu sebevrahy, kteří si dobrovolně berou život" Asi bychom si měli uvědomit že existují i lidé, jež potkalo neštěstí i třeba jiného rázu nežli nemoc. ..Píšete o přátelích a lásce jako o samozřejmosti,ale popravdě, kolik z nás může prohlásit, že má a zná svého opravdového přítele? Že prožívá a dostává lásku? Lidé jsou různí a ne každému se poštěstí potkat ty správné osoby.A myslím si, že právě tohle může být pro někoho důvodem proč skoncovat s tímto životem.Když nemají nic. Když nemají rodinu, partnera, přátelé, ani tu jejich lacinnou náhražku jménem peníze, jež dokážou lidem alespoň na chvíli odvést pozornost od jejich útrap.Když nemají ani tu pitomou práci,na kterou si sice všichni stěžují,ale oni by za ni byli vděční.Když ze své vlastní hlouposti provedli něco, čeho teď litují, ale nedokážou to vlastními silami napravit? Víme přece, že jsou věci, kterých vzít zpět nelze. ...Ano, určitě bychom mohli zareagovat, že i takovým se dá pomoci, ale zkusme jim to říct. Za 1. Jak je chceme poznat? Jak máme vědět,že právě tenhleten neznámý můž se právě chystá připravit se o svůj život? A za 2. Co bychom jim vůbec řekli? Myslíte si, že by nám ty naše "žvásty" o tom, že jednou bude líp, zbaští? Já se obávám,že nikoliv. Není to dobře, ale co zmůžeme? ..Prostě, dnešní doba má velké mouchy, tradice se nezachovávají, vztahy mezi lidmi taky ne, jeden druhého si mnohdy VUBEC nevážíme...Co pak v takové společnosti? Pro některé je smrt opravdu vysvobozením ze současné situace. Jsou to ti, jenž nevěří v lepší budoucnost. Ti, co nevěří, že by mohlo vůbec někdy být líp. Jsou to ti, co se sami rozhodli, že toto bude jejich konec a taky tak učinili. Člověk má právo volby. Jen bychom se měli dobře rozmyslet. Pravda je sice, že vždy se dá nějaká cestička najít, VÁŽNĚ TO JDE!, jenže když tomu věřit nechceme, tak se nám tak stát ani nemůže...My si ani neuvědomujeme, jakou sílu naše mysl má. Jak moc náš postoj k životu náš život ovlivňuje. Lidi, sakra, věřme! Věřme v sebe, věřme v Boha, v osud, v duchy, v krásno, v pravidla "přej a bude ti přáno...",........ věřme v cokoliv! Je to vpodstatě jedno,hlavně věřme. Víra je prostě základ. A nemusí jít nutně o víru v božstvo (která podotýkám velice zabírá, pohlédněme jen do minulosti - staletí ba dokonce tisíciletí před námi lidé věřili v nejrůznější božstva, -úrody, plodnosti, lásky, .....čehokoliv a určitě to nebylo jen tak pro nic za nic.), ale můžeme věřit v cokoliv jiného, opravdu v cokoliv. A poctivá víra plody vážně přináší. Naše budoucnost se dá změnit a né že né. Jen tomu musíme uvěřit. A budeme se divit, jak to zabírá.
Končím, třeba si tohoto vzkazu nikdo nevšimne, třeba jo, to už je na vás. Já ale věřím, že se někdo takový, kdo si můj vzkaz vezme k srdci a třeba přehodnotí svou situaci, najde.
[
7]
dolly,
www, 31. ledna 2012 | 08:34
sensitive and emotional responses of like hockey then it will depending on calibration function pointer hour 55 .
[
8]
Iconia PC tablet dengan Windows 8,
mail,
www, 8. března 2013 | 00:35
Thank you for posting the great content…I was looking for something like this…I found it quiet interesting,hopefully you will keep posting such blogs….Keep sharing…
[
9]
Tips cepat hamil,
mail,
www, 8. března 2013 | 00:36
Tips cepat hamil
[
10]
creditexpertguide,
mail,
www, 6. dubna 2013 | 07:47
The gap between taxpayer-subsidised risk-free pensions in the public sector and struggling savers in the private sector will widen if the EU ignores experts’ warnings and presses on with Insolvency II
[
11]
horseguide,
mail,
www, 6. dubna 2013 | 07:47
Horses accustomed to a warm stable part of the time will benefit from this type of rug when turned out in even light rain, as they get cold more easily than animals which stay out all the time.
[
12]
globalcruisefinder,
mail,
www, 6. dubna 2013 | 07:48
Great interview Matt, gives those of us a little less travelled a greater thirst to keep going!
[
13]
myflightandhotel,
mail,
www, 6. dubna 2013 | 07:48
As an aspirant, you should be very careful while selecting an multimedia training institute for better training and job opportunities. Much of your career is dependent on the kind of educational institute you select for better placement opportunities.
[
14]
thevirtualprivateserver,
mail,
www, 6. dubna 2013 | 07:49
Loved the article & totally hear you. This week my son, my first-born, received a letter in the mail from a driving school. Apparently, he has passed all of his on-line class work; the envelope contained his certificate of proof of completion for his parent(s) to sign. When I saw that pink slip of paper, the tears started
