RAKOVINA PLIC - Kuřáci se spoléhají na štěstí

11. srpna 2007 | David Major, Moje zdraví, 22.06.2007 | Ostatní

Bronchogenní karcinom je nejčastějším nádorem plic, jehož de facto jedinou příčinou je kouření. Je to velmi zhoubný nádor, který navíc bývá často odhalen až v pozdních stadiích.

Slovu „rakovina“ se dnes lékaři začínají spíše vyhýbat, protože je v myslích lidí spojeno s představami nevyléčitelné nemoci, umírání v bolestech a beznaděje. Tyto představy mají své opodstatnění v minulosti, kdy tomu tak skutečně bylo.
Moderní medicína však v posledních několika desetiletích prošla a stále prochází bouřlivým vývojem, a tak je dnes mnoho nádorů velmi dobře zvládnutelných, někdy až k úplnému uzdravení, jindy se aspoň podaří významně prodloužit dobu přežití nebo zlepšit kvalitu života. V bolestech dnes při dobré léčbě nemusí umírat nikdo.

Kouřením k nemoci
Nádory plic si však bohužel ještě stále označení „rakovina“ zaslouží. V jejich léčbě se dosud nepodařilo dosáhnout téměř žádného pokroku. Situaci dělá ještě smutnější skutečnost, že jejich naprostou většinu si nemocní způsobí jen a jen sami kouřením.
Bronchogenní karcinom vzniká nádorovou přeměnou buněk bronchů (průdušek) a je asi sedmkrát častější u mužů, nicméně i u žen se jeho frekvence poslední dobou zvyšuje. To je dáno tím, že v minulosti bylo kouření zlozvykem zejména mužů, ale v průběhu let se rozšířilo i u žen. A protože nádor vznikne až s odstupem desítek let a po dlouhodobé expozici tabákovému kouři, začíná se frekvence nádorů u žen zvyšovat až nyní. V současnosti za rok nově onemocní asi 100 lidí na 100 000 obyvatel, což je v České republice zhruba 10 000 nových případů za rok. Jako kritická hranice pro zvýšené riziko vzniku tohoto nádoru se udává množství 150 000 vykouřených cigaret. Pokud kuřák kouří 20 cigaret (jeden balíček) denně, dosáhne ho za 20 let a riziko je u něj dvacetkrát vyšší než u ostatních. Tato řeč statistiky ovšem zdaleka neznamená, že ti, kteří vykouřili 140 000, 100 000 či 30 000 cigaret jsou v bezpečí. To ani zdaleka.
Naopak, a přicházejí i stále přesvědčivější důkazy o tom, že zvýšené riziko s sebou přináší i pasivní kouření.
Těžko si lze představit například potravinářský výrobek, který by přinášel podobná rizika jako cigarety. Jaký skandál by to asi znamenalo, kdyby se přeci jen nějaká „pochoutka“ s obsahem desítek karcinogenů zaručeně způsobujících rakovinu objevila na trhu? A to ještě nebyla řeč o dalších neblahých následcích kouření, které s každou vykouřenou cigaretou nevratně zhoršují funkci plic.

Počáteční příznaky matou
V časném stadiu se karcinom projevuje tzv. nespecifickými příznaky, které se zrovna tak objevují u mnoha dalších nemocí a není z nich samotných zřejmé, čím jsou způsobeny – například teplotou, kašlem a vykašláváním krve. Teploty nejasného původu, po týdny neustávající kašel a tím spíše vykašlávání krve by však každého měly přivést k lékaři a ten by v každém případě měl pomyslet i na nádorovou příčinu těchto příznaků.
Nádory plic však bývají často náhodným nálezem na rentgenovém snímku, který je prováděn ze zcela jiného důvodu, např. při jakékoli hospitalizaci (přijetí do nemocnice), k níž rentgen plic a srdce běžně patří.
Velkou a bohužel zároveň těžko řešitelnou záludností bronchogenního karcinomu je, že se ho často podaří odhalit až ve chvíli, kdy je ve velmi pokročilém stadiu a možnost operační léčby je omezena nebo zcela vyloučena. Není to však špatnou prací lékařů, ale proto, že se nádor dlouho nijak neprojevuje. Nemocný necítí žádné obtíže, a tudíž jej ani nic nepřivede k lékaři. Když první potíže nastanou nebo při náhodném nálezu, už může být pozdě.

Který nádor je který
Podle mikroskopického obrazu lze bronchogenní karcinom rozdělit na čtyři typy: malobuněčný, epidermoidní, adenokarcinom a velkobuněčný. Tyto typy se liší svým chováním a místem, kde se v plicích nejčastěji nacházejí. Z lékařského hlediska ovšem bronchogenní karcinomy dělíme na malobuněčné a nemalobuněčné (tedy ty ostatní).

Malobuněčné nádory
Malobuněčný karcinom je zákeřnějším typem a ze všech karcinomů plic tvoří asi 20 %. Lze ho pak dále dělit na další varianty: ovískový, kulatobuněčný, vřetenobuněčný – vše podle toho, jak vzorek jeho tkáně vypadá pod mikroskopem.
Typický je pro něj rychlý růst a velmi brzké zakládání metastáz (metastázy jsou buňky původního nádoru, které se od něj oddělily a lymfatickými cévami, krevními cévami nebo volným prostorem vycestovaly do jiné části těla, kde se samy dále množí). V době diagnózy jsou u tohoto typu asi u dvou třetin pacientů přítomné mikrometastázy (malé metastázy, které se zatím neprojevily a jsou odhalitelné pouze mikroskopicky).
Dalším typickým jevem u malobuněčných karcinomů je jejich velká hormonální aktivita a s ní související paraneoplastické příznaky, což lze česky přeložit jako příznaky vzniklé v souvislosti s nádorem (neoplazie = nádor). Nádory jsou tvořeny buňkami, nad kterými tělo ztratilo kontrolu, a ty si pak, velmi zjednodušeně řečeno, dělají, co chtějí. To se může projevovat i produkcí hormonů vlastních zcela jiným buňkám a orgánům.
V každé buňce těla (s výjimkou červených krvinek) je totiž uložena genetická informace celého organismu, tedy všech ostatních orgánů. Je však zablokována, a tedy neaktivní. V nádorové buňce bohužel přestávají platit pravidla normálního fungování organismu, a může tedy dojít i k aktivaci funkcí náležejících třeba právě buňkám produkujícím hormony. Následným projevům se pak říká právě paraneoplastické příznaky. Projevují se například jako poruchy metabolismu cukrů s projevy podobnými jako při cukrovce, poruchy vodního hospodářství nebo funkce pohlavních orgánů a další.
Jinými paraneoplastickými příznaky mohou být poruchy ve srážlivosti krve, chudokrevnost, poruchy nervové a svalové nebo kožní.

Nemalobuněčné nádory
Projevy nemalobuněčných karcinomů se liší podle typu. Epidermoidní karcinom je nádor mimo kůži, ale mající podobnou histologickou stavbu, často vyrůstá v místě rozvětvení průdušek, které tak může uzavírat. Snadno také prorůstá do okolní tkáně a mízních uzlin v mediastinu (mediastinum je hrudní prostor mezi plícemi, ve kterém je mimo jiné uloženo srdce a brzlík). Adenokarcinom, zhoubný nádor ze žlázové krycí tkáně (epitelu), zase často vzniká po jiných závažných onemocněních plic (např. TBC) a nalezneme ho i u nekuřáků.
Kromě rozdílů v agresivitě a projevech je mezi malobuněčnými a nemalobuněčnými bronchogenními karcinomy také rozdíl ve způsobu a možnostech jejich léčby.

Léčba je nutná včas
Operace je u nemalobuněčných karcinomů možná asi ve 20–40 % případů. Má-li ji pacient podstoupit, musí splňovat určité nároky na funkci plic a cévní soustavy, aby pro něj operace samotná a pooperační období nepředstavovaly přímé ohrožení života. Operace má smysl i v případě, že se nepodaří odstranit všechnu nádorovou tkáň – čím méně nádorové tkáně zůstane, tím lepší výsledky může přinést následné ozařování nebo chemoterapie.
Radioterapie, tedy ozařování, je zaměřena jak na vlastní nádor, tak na další komplikace: léčbu metastáz v mozku, bolestí, útlaku horní duté žíly masou nádoru. Radioterapii lze kombinovat se současnou nebo následnou chemoterapií.
Hlavní léčbou u malobuněčných karcinomů je chemoterapie, kdy se pro zvýšení účinku podává několik léků současně. V prvním stadiu lze také chemoterapii kombinovat s radioterapií, při které se ozařuje mediastinum. Mozek se ozařuje jako prevence proti vzniku metastáz, které se objevují až u 70 % pacientů. Bronchogenní karcinom je nádorem s velmi špatnou prognózou, který ve velkém procentu případů nelze vyléčit. Terapie se tedy zaměřuje aspoň na prodloužení života, úlevu od příznaků a zlepšení kvality života nemocného.
Nejlepší zbraní v boji proti bronchogennímu karcinomu zůstává důsledná prevence kouření, které je prakticky jedinou příčinou způsobující tyto velmi zhoubné nádory. Bez kouření by nebylo ani nádorů plic.

Karma: 330 palců. Dát palec!

Vytisknout