BP - Bumbaris Paris

Moji milí,

Až najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nevede nikam.
Neboj se - tak se jmenuje tvůj pevný hrad.


Delší dobu jsem se nepsal své myšlenky k citátům. Takže dnes to napravuji.

Je pravda – a už jsem se o tom zmiňoval -, že umetená cestička bez překážek, je vlastně velmi nudná pouť životem, který proteče mezi prsty a člověk najednou zjistí, že ho ani neprožil. Ano život není jednoduchý, neustále před nás klade překážky a tím nás vlastně nutí se stále zlepšovat. Mluvil jsem s jedním z vás a vyprávěl mi o svém strachu co bude dál. Chápu tu situaci a nedivím se doktorům,i oni si chtějí být jistější ve svých závěrech a proto dávají hlavy dohromady, protože víc hlav víc ví. Chápu i smutek nad tím, že se léčba nevyvíjí podle našich představ a přání. Někdy musí ujít člověk delší než delší cestu za vítězstvím.
Nebát se to je jeden z pilířů léčby, hlavně té psychické stránky. Samozřejmě to beze strachu nejde a svým způsobem je i zdravý, protože nás udržuje v ostražitosti, která minimalizuje případné chyby. Je potřeba mít i dostatek víry v dobrý konec, protože a naděje jsou někdy ty poslední zbraně, které máme.
Jsou i velmi smutné situace, kdy cesta se uzavře a člověk odchází do jiné dimenze, která je někdy nad naše chápání. Ale i to patří k životu tak jako zrození. Mnozí z vás mají i tuto velmi bolestnou zkušenost. Vás prosím poraďte jak se s tím vyrovnat.
Nám zůstává boj, který nevzdáváme a pomalými krůčky se propracováváme k vítězství.
JSME BOJOVNÍCI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vítám mezi námi nové bojovníky, čím víc nás bude tím víc si můžeme pomáhat.

hezký a zdravý večer. A věřte bude líp


Vláďa