| Autor |
Odpovědi diskuse na téma: komunikace s okolím |
|
Anonymní
|
# Zasláno: 16. června 2007 13:14 | Odpovědět
Přijdemi strašné, že jsou lidé málo informovaní. Patologické jevy ve společnosti a onkologické nemoci...Tato problematika by neměla být tabu. V současné době se malými krůčky dostáva do povědomí. Je to fain. Však v ulicích často potkávám lidi s různými hendikepy. Ignoranti se smějí a háží jim klacky pod nohy. Je to ubohé a smutné. Také vyléčené děti, které mají jakékoliv viditelné postižení to mnohdy nemají lehké. Sposměšky spolužáků, nic příjemného. Rodiče by svým potomkům meli vysvětlit oco jde. Tyto děti trpí tím, že je okolí neprijímá jeké jsou. Musejí si zvykat. Ale proč, když to muže jít i snadněji? Bětule
|
|
Anonymní
|
# Zasláno: 18. června 2007 16:51 | Odpovědět
Jo jo, je to tak. Myslím, že u dětí to je do jisté míry omluvitelné, ikdyž známé děti chodily do angl. školky, kde je už odmalička učí, že existují i handicapy a jak pomáhat. Taky mi dáva smysl zavést na ZŠ místo vlastivěd vaření apod. "užitečností" zdravovědu.
Honza
|
|
marie r
|
# Zasláno: 6. listopadu 2007 11:07 | Odpovědět
Chvíli asi měsíc mi trvalo, než jsem dokázala sdělit lidem kolem sebe, že mám rakovinu tlustého střeva a čeká mě trvalý vývod, když jsem to dokázala, cítila jsem všude jen podporu i v práci, kam jsem se po 10 měsících vrátila. Po půl roce to věděli všichni moji známí a přes ně jsem se dostala k jiným lidem s podobným problémeme, kterým mohu říkat, když jdete k lékaři včas a máte trošinku štěstí a hodně vůle léčbu přežít, tak to jde, jen se nevzdávat úpředem.
|
|
žužu
Člen
|
# Zasláno: 7. listopadu 2007 11:12 | Odpovědět
já myslím že je to nevyspělostí naší společnosti. hendikepovaní se berou jako nějaká přítěž a jako méněcenní což si myslím,že je na tom to nejhorší!! pokud jedete někam na vozíku každý se na vás dívá tím lítostivým pohledem ,ale radšěi na vás ani nepromluví. Ale taky určitě chybí informovanost o léčení rakoviny ,jejím průběhu popřípadě dopadu celé léčby!! žužu
|
|
Mojenda
Člen
|
# Zasláno: 7. dubna 2008 18:10 | Odpovědět
Myslím si, že lidé tzv. "zdraví" (bez zjištěné rakoviny) mají prostě strach z onkologických onemocnění. Vlastně i my co ji máme, máme strach. :-) Bereme to jako osud, prostě ten pobyt v tomto světě není jistý. Dokud jsme to nevěděli bylo to v pohodě, prostě někdy je lépe nevědět. Když potkám známé, oni proto někdy nevědí o čem se bavit, někteří to řeší tak jako bych nebyl a baví se raději s manželkou. Myslím si, že problém komunikace spočívá v nevědomosti. Je to vlastně nedorozumění. Zdravotní péče je dnes mnohem lepší než dříve, díky léčebným technologiím a postupům (zejména z USA) a rovněž diagnostika. Takže dříve se nevědělo a umíralo se, dnes se ví, proto se všichni bojí, ovšem umírá se stejně a možná i později než tomu bylo v minulosti.
|
|
vita
|
# Zasláno: 24. dubna 2008 14:49 | Odpovědět
Je mi 25 let a jsem nemocny uz pres rok a muj stav se stale zhorsuje. Vsichni okolo me mi sice drzi palce, ale jen par z nich si uvedomuje, jak zavazne to onemocneni vlastne je a ze uz tady trebas za mesic nemusim byt. Protoze se muzu normalne hybat a fungovat, skoro jako by mi nic nebylo, a navic jsem hodne mlady, tak si vetsina kamaradu a taky kolegove z prace vlastne mysli, ze je to brnkacka a ze brzy uz budu fit. Taky si mylne mysleji, ze chemoterapie je 100% metoda, ktera mi pomuze. To bohuzel uz neni pravdou a ted kdyz uz se lecim sam, stale se vlastne vetsina lidi tvari, ze se vlastne nic nedeje a neumi se k te moji nemoci postavit. Dopadne to vetsinou tak, ze se o tomm radeji nebavime a vsecko je "jako v poradku". Jenomze v poradku to neni, ten boj je hodne hodne tezky a dost to boli, a tohle vedi opravdu jen ti nejblizsi anebo jen ti osviceni. Pomocnou ruku se ale snazi podat vsichni bez rozdilu, to se musi nechat. Drzte se, my ten boj vyhrajeme! Vita
|
|
