| Autor |
Odpovědi diskuse na téma: Plánujete? |
|
Anonymní
|
# Zasláno: 13. února 2008 18:01 | Odpovědět
Zatím mě ani nikoho z rodiny rakovina nepotkala. Zajímalo by mě, jak přemýšlejí ti, kteří ji mají za sebou. Jak třeba plánujete do budoucna? A když se třeba chystáte ženit/vdávat, váhá kvůli tomu váš partner? Váháte vy?
|
|
ivana
|
# Zasláno: 13. února 2008 20:06 | Odpovědět
Člověk nemůže žít bez plánů, bez budoucnosti, vždyť jako by nežil!Jistě, vše se odvíjí podle výsledků a následků léčby, zda se může opět vrátit a začlenit do normálního života, zda má nějaké omezení. Určitě je velmi důležité zázemí člověka, jeho rodina a jeho přístup k životu. Hlavně člověk, který se osobně setkal s touto chorobou, svůj dosavadní život přehodnotí a má jiné priority a jiné hodnoty v životě.
|
|
Marta
Člen
|
# Zasláno: 2. dubna 2008 12:08 | Odpovědět
Plány jsou snad vždycky.I kdyby člověkovi řekli máš týden života,tak musí mít nějaký plán,aleapoň co vše ještě zařídit.Ale o umírání nechci mluvit.Já sama mám rakovinu a to tlustého střeva s metastázemi v játrech.léčím se už 2 roky.Ze střeva mám nádor pryč,ale játra nešly operovat tak mě je léčí .Nejprve to bylo chemoterapií a teď už je to jen biologická léčby.Není to ještě úplně dobré ,ale oproti tomu jak to vypadalo na začátku je to výborné.Ale k těm plánům.Plány mám tak jako ostatní lidi.Jen se tak trošku omezují mou léčbou.Taková dovolená se prostě musela vejít mezi infůze,které mě dávali (teda i teď dávají) každé 3 týdny.To stejné i s pracovním zatížením.Člověk sám musí vědět(časem na to přijde)na co stačí a na co ne.Ono si tělo samo řekne kdy má čeho dost.Nevím,ale já mám osobně takovou zkušenost,že jsem se to moje tělo naučila tak nějak víc poslouchat.Když jsem unavená,tak nemusím hned spát,ale aspoň na chvilku si sednu a odpočinu si a hned je to lepší.Plánuju ledasco.Hlavně se vždycky těším na vánoce a na dovolenou,na kterou jezdíme většinou v červenci.Letos si ji plánujeme samozřejmě taky.Jisté to není ale to není u nikoho,ani u toho zdravého.Taky se těším na jaro a na zahradu.Vím že toho podělám míň než bych chtěla,ale máme velkou zahradu a spoustu zeleniny(tu si sama předpěstovávám ze semínek) a já se už na to strašně těším,hlavně na to ochutnávání.Prostě i nemocný člověk si ledasco plánuje a taky se na ledasco teší,jen to trovhu jinak vnímá.
|
|
vita
|
# Zasláno: 24. dubna 2008 14:36 | Odpovědět
Tak tak, bez planu do budoucna by to proste neslo, pro me osobne je taky hrozne dulezite, kdyz se mam na co tesit a proto si nejmin jednou za mesic neodpustim nejaky poradny vylet, at jiz do prirody, nebo do rodneho mesta za rodinou a kdyby mi zdravi dovolilo, chtel bych vyhledove zase jezdit semotamo na kole. Zvlast ted kdyz je venku zase pekne, to se to planuje uplne samo a psychicky je na tom pak clovek mnohem lip, kdyz si od toho vecneho bojovani s tou proradnou nemoci chvili odpocine. Protoze mam docela silne bolesti, do prace uz sice nechodim,ale nasel jsem si job na doma, kdy muzu sedet v klidu u pocitace a citim se tak taky mnohem lip, kdyz vim, ze jeste stale muzu i pracovat a ne jen se potulovat bezcilne po byte. Drzim Vam vsecky palce at tu nemoc prekoname! Vita
|
|
Lenka.s
|
# Zasláno: 22. června 2009 13:02 | Odpovědět
Plánuji. Je potřeba mít smysl pro všechno, co děláme. Plánuji skoro úplně všechno, počínaje úplně banálními činnostmi. Budu ráda když kouknete na můj blog http://mamrakovinu.blog.cz/ Opatrujte se.
|
|
