Moimir Papalescu & The Nihilists

Průkopnící electroclashe v Čechách. Moimir Papalescu, Hank J. Manchini a La Petite Sonja před třemi lety přilétli na naší lehce zkostnatělou scénu jako Jumbo Jet a nevybíravým způsobem donutili publikum k tanci. Nejdříve si jich všimla právě taneční scéna, ale úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

První album Analogue Voodoo muselo jít ven v reedici, protože po první várce se zaprášilo. Vyvážená trojka, kdy v jednom rohu pódia sebou nechává emocemi švihat Hank J. Manchini (Rány těla), ve druhém stojí distingovaný "muž v pozadí" Moimir Papalescu (ex Vanessa) a mezi nimi hypnotizuje posluchače svým celkovým projevem La Petite Sonja, působící často jako blonďatá princezna za zrcadlem, uvězněná ve světě, kde vládne taneční hudba umíchaná z mnoha ingrediencí. Koncerty The Nihilists jsou pokaždé show, ať už díky dobré práci se světly (Neon Skeleton), nebo nasazení celé kapely, které notně pomáhá také dvojice Peter Van Krbetz (saxofon) a Wratislav Placheta (bicí).

Minulý rok vydali The Nihilists druhou, hudební veřejností očekávanou, desku. Na Lewis Neptune trochu uhnuli ze své přímočarosti a nahrávka zní mnohem písničkověji. Tímto krokem kapela určitě zariskovala, protože hrozilo, že přijde o ten druh fanoušků, který získala jako první. Nakonec to ale vypadá, že ztráty nebyly natolik bolestivé a k The Nihilists si našli cestu také nové tváře. Několik neoddiskutovatelných hitovek jako Baby, Fast Car nebo coververze Hankova oblíbence Lee Hazlewoooda Summer Wine a rozhodně neprokoučovaná pozice na české scéně - Lewis Neptune.

Reedice první desky Analogue Voodoo vyšla ve spolupráci s berlínským labelem Pale Music a samotný šéf vydavatelství Steve Morell v jednom rozhovoru prohlásil, že The Nihilists považuje za jeden z mála vývozních artiklů východoevropské hudební scény. Na západě zavládla spokojenost i s druhou deskou, a tak se české trio často objevuje na německých pódiích.

Karma: 915 palců. Dát palec!

Vytisknout