Včera mě sice propustili z nemocnice, ale dopolední dopich Bleomicinu (jedné ze složek chema) na mě měl dost nežádoucí účinky. Z nemocnice jsem odešel však naprosto v pohodě a bylo mi i dobře. Doma jsem zjistil, že přesun mě dost vyčerpal...

...a že všechno je strašně namáhavé. Zalezl jsem proto do postele. Dostavila se však silná zimnice a horečky, které trvaly celé odpoledne a i v noci. Ráno už bylo vše v pohodě.

Jinak klasické vedlejší účinky chemoterapie se projevují zatím v únosné míře. Bolí mě žaludek, stolice je nestálá a jsem značně unavený. Chuť k jídlu jsem zatím neztratil, ale začal jsem být hodně vybíravý. Prostě zdaleka nejím všechno. Potřebuji většinou jednoduchá, měkká a lehce stravitelná jídla s výraznější chutí. Na pití se zatím jeví jako nejlepší Coca-Cola, dají se ale i nepříliš kyselé džusy, mléko a Vincentka. Odmítám téměř veškeré sladké věci snad krom hořké čokolády a piškotů. A strašně mi teď chutnají Pribiňáky smile

Trochu mi začalo padat obočí, ale vzhledem k jeho hustotě to není zatím poznat. Jsem taky více vznětlivý a náladový. Dalším projevem je i nedostatečné ohřívání organismu. Ačkoli doma dost topím, tak chodím i poměrně hodně oblečen.

Jinak mé zdravotní výsledky (hlavně krevní obraz) před odchodem z nemocnice byly dobré, takže nemám žádné další léky a injekce. Jen na sebe musím dávat pozor a dostal jsem léky na nevolnost. Nemám zakázáno téměř nic, jen se musím vyvarovat nakažení nějakou nemocí, typicky se nachladit.

Další program léčby už je taky stanoven. 24. 1. mě čeká další dopich Bleomicinu a vyšetření. A 30. 1. nastupuji zase do nemocnice na další cyklus. Já vím, jde to rychle, ale aspoň to budu mít brzy za sebou.

Musím celkově říct, že blog psaný z nemocnice se ukázal jako jeden z nejlepších nápadů vůbec. Díky němu jsem věděl, že na mě myslí hodně lidí resp. vy všichni čtenáři, za což vám moc děkuji, protože jsem si nikdy nepřipadal sám. Když to bylo horší, tak jsem si vždy přečetl nějaké komentáře anebo aspoň mrkl na návštěvnost. Druhý velký přínos byl pro mě, že jsem nemusel všem psát jak mi je. Je sice hezké, když mi někdo napíše, ale když to je už pátý nebo třeba i desátý člověk za den, tak už to skoro štve. Každopádně vám všem zatím moc děkuji, a když mě budete chtít někdo třeba navštívit, tak klidně můžete. Budu teď asi bývat hodně doma, tak se stačí ozvat na mobil nebo na ICQ a nějak se domluvíme smile

 

úryvek z blogu www.kouzelnicek.com